Školství
Cestu pod hory si nacházela i osvěta a vzdělanost. Ačkoli i děti byly odmalička potřebnými pomocníky v zemědělství, začali je rodiče posílat do školy. Zprvu se vyučovalo po chalupách a děti učili vzdělanější občané. První škola byla postavena v roce 1761 vedle kostela na Pražmě, ale lid ji po léta nazýval na Dolní Morávce a sloužila i dětem z okolních obcí Raškovice, Pražma, Krásné a Vyšních Lhot. Byla to škola církevní, jednotřídní. Bylo do ní zapsáno 209 žáků, kteří se zde učili čtení, psaní, počtům a náboženství.
Na Morávce vzniklo postupně od roku 1842 šest škol. Většinou to byly jedno a dvojtřídní školy, v jejíchž třídách vždy usedal vysoký počet žáků. První z nich byla v roce 1842 jednotřídka pro 180 – 200 žáků na Úspolce. Protože však stála v zátopovém pásmu údolní přehrady, byla v roce 1959 zrušena.
Také ve Vlaském se v roce 1876 dočkali své školy. Byla původně jednotřídní, zděná, ale protože v ní bylo hned od počátku zapsáno 343 žáků, brzy bylo nutné přistoupit k přístavbě a nástavbě, takže pak umožňovala vyučování ve 4 třídách. Po roce 1945 zde byla zřízena i měšťanská škola. Obě se pak v roce 1953 spojily a daly základ dnešní jediné škole v obci.
O dva roky později postavila obec další školu v místní části Lúčka v půlce cesty mezi Úspolkou a usedlostmi pod Bílým křížem. Škola byla dřevěná a špatně stavěná, proto byla v šedesátých letech minulého století postavena nová dvoutřídní škola. Byl to ale nevhodný čas, neboť v tomto školním obvodu nastal značný úbytek školou povinných dětí. V roce 1973 byla pro nedostatek žáků (už jen 6) zrušena. Zajímavou informací je, že škola měla v roce 1947 ještě 118 žáků. Tento úbytek je jasným příkladem vylidňování obce.
Čtvrtou školou byla škola v Nytrové, postavena roku 1883. Obec se rozhodla postavit v této lokalitě školu, protože v té době už 5 let vyučoval děti z Nytrové, Skalky, Kotlů a Roztok jen podomácku finanční strážník Josef Chovanec a po něm lidový lékař Karel Barabusch. Byla zrušena v roce 1972 pro nedostatek dětí.
Pátou školou na Morávce byla v roce 1888 škola v Lipovém, která byla vynucena častými povodněmi a chatrnými lávkami přes řeku, kdy děti z této poměrně rozsáhlé osady do školy na Vlaské nedocházely. V roce 1922 byla z jednotřídky rozšířena na školu o čtyřech třídách. Byla zrušena v roce 1953 pro nedostatek žáků jako první škola v obci. Později přestavěna na rodinný domek.
Poslední ze šesti škol byla roku 1911 postavena škola na Slavíči z důvodu, že děti to měly na Úspolku nebo do školy v Lipovém příliš daleko. Hned v prvním ročníku zde bylo 84 žáků. Tak jako další, byla zrušena pro nedostatek žáků v roce 1964. V roce 1938 při polském záboru se škola dočkala dnes úsměvného překvapení. Polský učitel Kornas si donesl do školy razítko „Publiczna szkola powszechna Nr. 2 w Morawce (Slawicz), ale neměl zde jediného polského žáka.
Důvodem postupného otevírání šesti škol byla jak rozlehlost obce, tak velký počet dětí. Například ve školním roce 1895/1896 chodilo do všech místních škol celkem 837 žáků. Avšak historické události, výstavba přehrady a odchod mnoha místních lidí do měst za prací způsobil, že počet dětí školou povinných značně poklesl. Dnes základní školu navštěvuje jen 120 dětí. Budova současné školy byla postupně několikrát přestavována a modernizována.
Osvětu ve zdejším kraji šířili také uvědomělí vlastenci z Opavy jako protiváhu vlivu poněmčeného Frýdku. V jejich šlépějích pokračoval raškovický rodák, písmák, slezský buditel Jaroslav Ludvík Mikoláš. Již v době první světové války vydával lidovýchovný měsíčník „Beskydské Besedy“.
Vzdělanost lidu vedla i k intenzivnějšímu hospodaření. Ruční práci na přístupných pozemcích začaly nahrazovat stroje a zemědělci si osvojili nové poznatky pěstební i chovatelské, čímž se výrazně zlepšila životní úroveň.