Historické památky
Kostel na Pražmě – teprve roku 1761 vydal císař Josef II. příkaz postavit v obci kostel. Stavební dříví měly svézt okolní obce a zdarma pracovat na stavbě. Dřevěný kostelíček, pro jehož stavbu bylo vybráno místo v okolí zvané „mlýnský val“, vyrostl během jednoho roku. Stál na ploše starého hřbitova na Dolní Morávce. Z území Dolní Morávky byla pak roku 1777 vyčleněna samostatná obec Pražmo, kterou založil hrabě Jan Nepomuk Pražma. Dnes tedy kostel leží na území sousední obce Pražmo, farnost však patří na Morávku.
Velikost dřevěného kostela zdejšímu lidu brzy nestačila, zejména v době nedělní mše musela větší část věřících stát na hřbitově. V tom roce byl na Morávku dosazen první kaplan který až do roku 1785 podléhal faráři v Dobré. V tom roce císař kromě fary ve Skalici a v Borové zřídil samostatnou faru i na Morávce, pod kterou patřil také kostel na Pražmě využívaný bohatě občany Morávky. Nutnost nového kostela byla stále naléhavější a tak byl v letech 1807 – 1817 postaven v blízkosti starého dřevěného kostela kostel nový. Cihly se vypalovaly v Raškovicích a ve věži nového kostela byly uloženy listiny s popisem stavu farnosti a okolního života, ale do doby, než byla věž opravována, nezůstalo po písemnostech ani památky. Plechový obal zrezivěl a ptáci jeho obsah roznesli. Starý dřevěný kostelíček v roce 1815 zbořili, dříví rozprodali a na místě oltáře postavili kamenný kříž. V roce 1829 byl pro kostel zakoupen první velký zvon. V roce 1859 byl postaven hlavní oltář po vzoru mariánského kostela ve Frýdku. Stoletá památka posvěcení chrámu byla oslavena 4. listopadu 1917.
Chladnými slovy „Válka vyžaduje oběti“ dostaly farnosti v listopadu 1915 pokyn k dobrovolnému odevzdání zvonů pro válečné účely. Dobrovolnost se však brzy změnila v povinnost a tak byl v srpnu 1916 sundán z věže 470 kg těžký zvon a rok nato další 234 kg těžký, překrásného zvuku. Odevzdány byly i některé zvony z údolních zvonic, z hřbitova na Zlani tzv. kostelní umíráček. Z celé farnosti bylo k velké lítosti lidu odevzdáno 777 kg zvonoviny k výrobě polních děl. S výjimkou Velkého týdne zvonily údolní zvonice při svítání, o poledni i klekání, při úmrtí místního občana anebo když přišel do údolí kněz. Zvony vyrobené ze slitiny stříbra, mědi a cínu, byly nahrazeny železnými. Odevzdávání zvonů se opakovalo v roce 1941, kdy bylo odvezeno 7 zvonů.
Památník obětem 1. a 2. světové války se nachází u kostela na Pražmě. Na památníku jsou vypsána jména občanů Morávky.
Pamětní deska na budově restaurace Partyzán. V někdejším obecním hostinci se konal 14. 12. 1944 hanebný stanný soud s místními občany. 14 mužů bylo odsouzeno k smrti, 10 odvlečeno do koncentračních táborů.
Památník partyzánského hnutí – Sousoší Partyzáni, dílo sochaře Miloše Zety, nazvané Noční přechod, odhalené v srpnu 1968. Je na seznamu národních kulturních památek.
Památník padlým partyzánům na Travném. Poblíž se nacházel bunkr partyzánů, který postupem času zanikl. Dostaneme se k němu po zelené turistické stezce svahem Travného směrem na Visalaje. Památník je od centra obce vzdálený přibližně 3 km.
Pomník na Zajičorce – postaven na místě, kde stála chalupa Koloničných, která byla v prosinci roku 1944 přepadena Němci. V tu dobu se tam ukrývali partyzáni po namáhavém přechodu hor. Tři partyzáni zde padli, ostatním se podařilo uprchnout až na jednoho, který byl Němci zajat, mučen a nakonec jim vyzradil nejen místo partyzánského bunkru na Malém Travném, i jména rodin, se kterými se partyzáni stýkali. Rodina Koloničných byla uvězněna, jejich domek byl vypálen. K památníku nevede žádná značená turistická stezka, nachází se mezi údolím Slavíče a Velkého Lipového, je značen v mapě.
Němci také oběsili pro výstrahu občanům dne 12. 12. 1944 dva mladistvé, Slavoje Potiska z Turnova a Josefa Kulhánka z Mělníka na jeřabině poblíž Carbolova řeznictví za pokus přechodu hranic na Slovensko. Oběma byl na místě popravy postaven pomníček sochařem Ottou Ciencalou. Dnes je toto místo v zátopovém pásmu a tak byl pod přehradou u silnice postaven nový.
U penzionu Jízdárna je z lípy vytesaná socha nazvaná Svoboda větru mladého umělce Emila Adamce, pracujícího a vystavujícího svá díla i ve světě.
Na různých místech obce, včetně hlubokých horských údolí se nachází několik křížů a božích muk většinou vybudovaných z iniciativy samotných místních obyvatel. Vznikaly jako výraz jejich náboženského přesvědčení, často ve spojitosti s potřebou poděkování za pomoc, které se jim dostalo a kterou spojovali se svou vírou. Většina z nich je dodnes s úctou pečlivě udržována.
